Fortuna

V římské mytologii je Fortuna bohyní náhody, osudu, je personifikací štěstí, naděje v dobré pořízení a zosobňuje nevypočitatelnost života. Může být zobrazována zahalená a slepá jako moderní pojetí spravedlnosti. Jejím ekvivalentem v řecké mytologii je bohyně Tyché, v severské mytologii je to Spása. Jejími rodiči byli Oceanus a Tethys.

Fortuna byla v blahoslavené družině, ve které byla i Copia (lat. hojnost). Pod jménem Annonaria chránila dodávky obilí.

Fortunu si například nakláněly a uctívaly matky. Její kult je znám z Říma, ze šestého století př. n. l., kde byla uctívána jako Fortuna Populi Romani, Fortuna lidu římského. Tehdy vládl král Servius Tullius. Fortuna má zasvěcený svůj chrám na Foru Boariu, veřejnou svatyni na prastarém Quirinalu, uctívaném jako opatrovnický duch strážný starověkého Říma chrám Fortuna Muliebris, Fortuna ženská ve věštírně v Praeneste, kde malý chlapec určoval budoucnost z dubových výhonků.

Celý římský svět uctíval Fortunu v obrovském množství svatyní a pod různými názvy, které záležely na různých životních okolnostech a na tom, v co lidé věřili, že bude mít ten nejlepší výsledek.

Fortuna nebyla jen kladnou a pozitivní postavou. Jako Fortuna Dubia byla nerozhodná, vrtkavá a nespolehlivá, jako Fortuna Brevis mohla být nevypočitatelná, přelétavá, vrtošivá a nestálá nebo jako Fortuna Mala mohla dokonce škodit a přivádět lidi do neštěstí.

Její jméno zřejmě bylo odvozeno od Vertumna, „toho, kdo otáčí rokem“, avšak můžeme najít ještě dřívější odkazy v Ciceronově díle In Pisonem, cca 55 př. n. l. na takzvané kolo osudu (Rota Fortuna) symbolizující nekonečné změny v životě od prosperity až po katastrofu.

73.5 cm